Vyšší Já podruhé
Podívejme se teď na toto téma podrobněji. Vyšší Já si můžeme představit jako mozek, který sám o sobě není soběstačný. Proto na Zemi vysílá něco, co bychom mohli nazvat prodlouženou rukou – a tou jsme my. Srovnejme si Vyšší Já se skutečným lidským mozkem. Samotný mozek toho příliš mnoho nezvládne. Nemá schopnost vidět, slyšet, cítit, hmatat. Takže aby náš mozek mohl vnímat okolí, potřebuje také jakési prodloužené ruce, které jsou v tomto případě součástí lidského těla. Nazýváme je oči, uši, nos, kůže, jazyk, ruce, nohy, prsty, atd. Každá část těla slouží mozku jako čidlo, pomocí kterého mozek vnímá okolí a snaží se mu porozumět. Stejně je to s Vyšším Já. Lidské tělo je pro Vyšší Já tím, čím jsou pro náš lidský mozek prsty na ruce.
Předpokládejme, že Vyšší Já coby mozek má řádku předsevzetí, co se naučit. Chce vědět, jaké to je na Zemi. Co je to chudoba? Co je to bohatství? Co je to nadbytek? Co je to nepřízeň? Co jsou to privilegia? Aby se Vyšší Já mohlo toto všechno dozvědět a porozumět tomu, pošle na Zemi svou prodlouženou ruku a umístí ji do fyzického těla, aby se tím mohlo učit. A také se učí – a nezapomíná. Vyšším Já tak v průběhu věků nasbírá rozsáhlou „knihovnu informací“.
Lze s Vyšším Já komunikovat?
Spojme si dvě důležité informace, ke kterým jsme dospěli v předchozím odstavci:
-
Vyšší Já je, mimo jiné, rozsáhlou „knihovnou informací“
-
Každý z nás je se svým Vyšším Já propojen prostřednictvím svého podvědomí a nevědomí
Nabízí se otázka, jestli by nešlo informace od našeho Vyššího Já nějak získat, když už jsme s ním propojeni. Odpověď zní: „Lze to.“ Jak?
Srovnejme si Vyšší Já ještě jednou s lidským mozkem. Mozek komunikuje s lidským tělem pomocí nervových vzruchů. To jsou velice slabé, ale měřitelné, elektrické signály. Rozhodneme-li se udělat krok, mozek vyšle příslušný signál a my pohneme nohou dopředu. Vyšší Já podobně komunikuje s naším nevědomím a podvědomím: Vyšší Já se chová jako „vysílač“, podvědomí a nevědomí jsou „přijímač“. Když naladíme „přijímač“ na „vysílač“, může „přijímač“ vysílané informace zachytit. Pak už jde jenom o to, jak tyto informace převést do podoby, která je nám srozumitelná.
Vyšší Já Čas a prostor tak, jak ho známe my, vlastně neexistuje. my ho ze svého úhlu vnímáme velmi omezeně. Jako horizontální úsečku: Minulost-přítomnost-budoucnost.
Ale ve vesmíru to takto nefunguje. Představte si to jako úsečku vertikální, která celá je vlastně přítomný okamžik. A na ní jsou jako na špízu navlečeny veškeré události naší minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ale vše se děje v jeden jediný přítomný okamžik. Takže zároveň jsme na začátku, uprostřed i na konci.
Ale ve vesmíru to takto nefunguje. Představte si to jako úsečku vertikální, která celá je vlastně přítomný okamžik. A na ní jsou jako na špízu navlečeny veškeré události naší minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ale vše se děje v jeden jediný přítomný okamžik. Takže zároveň jsme na začátku, uprostřed i na konci.
My jsme však schopni vědomě v této chvíli vnímat většinou jen právě tuhle aktuelní přítomnost. Jen ten jeden malý úsek. To ale neznamená, že nic jiného neexistuje. To je jen o schopnosti načeho momentálního vnímání.
Takže v této chvíli současně také existuje naše vyšší přítomnost. Tedy my, neboli naše Já, které je už na vyšší dcuhovní úrovni, než jsme my. lépe chápe souvislosti všeho se vším a také lépe ví, co je pro naše nižší já, dobré a co ne. Zná lépe a přesněji cíl naší společné cesty.
A tohle vyšší Já je to, co se s námi pokouší navázat komunikaci. My se tomu obvykle zprvu více či méně bráníme. Pokud více, může dojít až k tomu, co je diagnostikováno jako schizofrenie. Když totiž nastane čas, vyšší já má za úkol naučit nás s ním komunikovat za každou cenu. Proto se někdy těm, kdo to nechtějí přijmout, ohlašuje vělmi nepříjemnými útoky. Po dobrém to nejsme ochotni registrovat, takže jinou možnost nemá.
Pokud ale pomoc vyššího Já přirozeně přijmem, Velmi se tím na své duchovní cestě posuneme dál. Protože vlastně u nás dochází k propojování přítomnosti s budoucností. Stejně jako s minulostí, pokud je nám dovoleno nahlédnout do minulých životů. A myslím, že cílem je spojit veškerá naše Já všech úrovní, abychom byli schopni pochopit veškeré souvislosti a také ovlivňovat vědomě všechny úrovně našeho bytí v jeden okamžik.
Takže v této chvíli současně také existuje naše vyšší přítomnost. Tedy my, neboli naše Já, které je už na vyšší dcuhovní úrovni, než jsme my. lépe chápe souvislosti všeho se vším a také lépe ví, co je pro naše nižší já, dobré a co ne. Zná lépe a přesněji cíl naší společné cesty.
A tohle vyšší Já je to, co se s námi pokouší navázat komunikaci. My se tomu obvykle zprvu více či méně bráníme. Pokud více, může dojít až k tomu, co je diagnostikováno jako schizofrenie. Když totiž nastane čas, vyšší já má za úkol naučit nás s ním komunikovat za každou cenu. Proto se někdy těm, kdo to nechtějí přijmout, ohlašuje vělmi nepříjemnými útoky. Po dobrém to nejsme ochotni registrovat, takže jinou možnost nemá.
Pokud ale pomoc vyššího Já přirozeně přijmem, Velmi se tím na své duchovní cestě posuneme dál. Protože vlastně u nás dochází k propojování přítomnosti s budoucností. Stejně jako s minulostí, pokud je nám dovoleno nahlédnout do minulých životů. A myslím, že cílem je spojit veškerá naše Já všech úrovní, abychom byli schopni pochopit veškeré souvislosti a také ovlivňovat vědomě všechny úrovně našeho bytí v jeden okamžik.