Meduňka lékařská

Výskyt, sběr a sušení

Meduňka lékařská patří mezi vytrvalé bylinky. Může dorůst až do výšky jednoho metru. Pochází z východního Středomoří, kde často zplaňuje. Svědčí jí tedy sušší půda, teplejší podnebí. U nás byste ji planě našli opravdu jen velmi ojediněle, většinou totiž nezakrytá přes zimu vymrzá. Dobře se jí daří na zahradách nebo přímo v lidských příbytcích.

Třikrát do roka (od června do září) se sbírá list a nať meduňky před obdobím květu. Nejlépe v odpoledních hodinách za suchého, ale chladnějšího počasí. Silice obsažená v meduňce je totiž těkavá, a proto v letních parnech z listů uniká. Svazečky sebrané byliny je dobré sušit rychle ve stínu s lehkým provětráváním. Při umělém sušení se doporučuje začít na 30°C a zvolna zvyšovat až na 40°C. Meduňka často hnědne, proto dbejte na správné podmínky sušení, případně odstraňte ztmavlé dřevnaté části a rozdrcené listy. Kvůli prchavosti silice je nutné zásoby meduňky každoročně obměňovat.

Léčivý vliv a způsob zpracování

Vnitřně se bylina používá při nadýmání, křečích, překyselení žaludku, také povzbuzuje chuť k jídlu. Příznivě ovlivňuje průběh nachlazení a choroby žlučníku. Všeobecně známý je uklidňující, sedativní účinek meduňky při srdečních a psychoneurotických potížích. Pomáhá také při ženských problémech, migréně, bolestivé menstruaci a v klimaktériu. Protivirové účinky meduňky se využívají zejména v boji s herpesviry, tedy při léčbě oparů včetně pásových.

Moje Zkušenosti:

Je skvělá při kocovině zklidní žaludek. Taktéž i u chřipky, nebo různé nevolnosti, večer čaj hezky zklidní a dobře se usíná. Je z ní opravdu lahodný čaj